”Rádcovská mě začala překvapovat hned od začátku.
Na rádcovskou školu jsem jela minulé léto poprvé. Něco málo jsem o tom tušila, ale nevěděla jsem, co přesně mám od toho čekat. Místo abychom se ubytovali jsme hned vyrazili ve skupinkách do lesa. Až na jednoho z nás jsme měli zavázané oči a museli jsme se jím nechat vést. Přespávali jsme v lese a až druhý den jsme se šli ubytovat. Překvapilo mě to, ale bavilo mě to.
Každý den byl dost nabitý a rozhodně jsme se nenudili, akorát mi tam trochu chyběl čas pro sebe, kdy by to člověk všechno trochu vstřebal a odpočinul si. Odpolední klid sice byl vyhrazený, ale museli jsme vyrábět různé knížečky nebo vyřezávat lžičky a na tyhle věci já moc nejsem.
Díky rádcovské škole jsem navázala hodně hezkých vztahů, které drží do teď a utvrdila jsem se, že chci pracovat v dorostu.
”Učili jsme se praktické věci, jako mluvit před lidmi, zkoumali jsme sami sebe, abychom si vyzkoušeli, co ta služba zhruba obnáší a abychom zjistili, jestli to chceme dělat nebo ne. Hráli jsme hodně her a učili se je i vysvětlovat.
Pokud člověk ví, že chce v dorostu pracovat, nemyslím si, že je rádcovská škola nutná. Pokud si tím ale jistý není nebo chce zjistit, jak vedou dorost ostatní, anebo nemá vůbec žádné zkušenosti jak pracovat s dětmi, tak si myslím, že je to fajn.
– 17 let